Po velmi příjemné spolupráci byla v Galerii Klatovy / Klenová otevřena výstava Mary Duras. Elegantní zámecké prostory a bílá barva Mary sluší. Vyznění těžko porovnávat s loňskou premiérou v OGL, protože je to zcela jiný prostor a pojetí, tentokrát více tradiční. Klenovou nevnímám jako reprízu, ale jako svébytný koncept. Poděkování patří Národní galerii v Praze, dědicům, pořádající instituci i všem ostatním zapůjčitelům a v neposlední řadě mým blízkým. Dát dohromady sochařskou výstavu není legrace.

Doprovodný program obsahuje dvě komentované prohlídky, 27. 6. a 25. 7., obě v sobotu ve 14 hodin. Dvě cesty z Liberce na Klenovou, čas přemýšlet, příležitost sdělit, co se po roce od vydání monografie podařilo zjistit a co se do výstavy nevešlo. Stejně jako v Liberci nezůstanou stranou ani ostatní ženy-sochařky.

Oblastní galerie Liberec, příspěvková organizace, Masarykova 723/14, 460 01 Liberec
12. 6. – 31. 8. 2014
Út–Ne 10–17h, Čt 10–19h
Každý čtvrtek vstup zdarma
www.ogl.cz
www.maryduras.com
kurátor, koncepce: Ivo Habán
německé překlady: Anna Ohlidal
anglické překlady: Petra Hanušová
grafické řešení: Belavenir
architektonické řešení: 0,5 Studio

Mary Duras patří k několika výjimečným ženám, které zazářily na pražské umělecké scéně první poloviny 20. století. Povědomí o její tvorbě nebylo na rozdíl od řady jejích německy hovořících současníků a současnic činných v meziválečném Československu nikdy zcela vymazáno z příběhu českých dějin umění. Německý jazyk a dvojí emigrace ji však chtě nechtě přesto odsunuly na jeho okraj. Vytěsnit Mary Duras zcela snad ani nebylo možné, neboť její vazby do česky hovořícího prostředí, stejně jako nesporné mezinárodní úspěchy a renomé prostě nešlo jednoduše přehlédnout. A to ani v dobách, kdy se tvorba německy hovořících umělců a umělkyň stala v Československu nežádoucím a zamlčovaným tématem. Sochařka měla, řečeno velmi zjednodušeně, pouze tu smůlu, že byla žena, hovořila německy a tvořila v dlouho podceňovaném realistickém neoklasicistním duchu.

„Česko-německo-rakouskou“ sochařku Mary Duras lze bez nadsázky označit jako kosmopolitní umělkyni. Narodila se ve Vídni, velkou částí svého života je spojená s Prahou, vedle ní však žila také v Drážďanech, New Yorku, Paříži, Londýně, Hamburku a Štýrském Hradci. Její umělecká dráha je učebnicovou ukázkou nástupu žen na akademie počátkem dvacátých let 20. století a jejich suverénního vykročení na meziválečnou výtvarnou scénu, zde navíc do světa sochařství, tradičně považovaného za výsostnou doménu mužů. Průřez tvorby Mary Duras proto doplňují také komparace důležitých děl jejich vrstevnic, s nimiž se umělkyně potkávala na domácích i zahraničních přehlídkách. Prezentovány jsou spolužačky a přítelkyně Mary Duras z ateliéru Jana Štursy Gabriele Waldert, Marta Jirásková a Hana Wichterlová a spolu s nimi také meziválečná díla dalších německy hovořících sochařek Helene Scholz-Železny, Marty Schöpflin a Ilse Pompe.

Příležitost shlédnout uceleně tvorbu Mary Duras se českému publiku otevírá po více než padesáti letech. Rozsáhlá retrospektiva vůbec poprvé nabízí pohromadě nejvýznamnější díla autorky z Národní galerie v Praze, tuzemských institucí a důležitý soubor děl z pozůstalosti v zahraničí. Díky pochopení a laskavosti dědiců tak může být prezentován plastický obraz celoživotní tvorby klíčové umělkyně okruhu Prager Secession, která se účastnila pařížských salonů, Benátských bienále a jako jediný český zástupce prorazila do Berliner Secession. Divákům se současně pootevře pohled na dosud méně známou tvář prvorepublikové sochařské scény v Československu, která ačkoli bývá tradičně spojována se světem mužů, přinesla také pozoruhodné výkony některých dnes spíše opomíjených žen-umělkyň.

Záštitu nad výstavou převzali ředitelka Rakouského kulturního fóra v Praze, Mag. Natascha Grilj a pan Moon Hayong, velvyslanec Korejské republiky v České republice, jejíž ambasáda využívá v současnosti někdejší vilu Alexandra Schücka v Praze-Troji. Na terase vily Schück, jež patřila rodině sochařčina druhého manžela Arnolda Schücka, stála v meziválečném období monumentální socha Eva. Právě ta se dnes nachází ve fondech Národního památkového ústavu. Nově restaurovaná statue je prezentována v zahradě státního zámku Hradec nad Moravicí.

Výstavu Mary Duras volně doprovází reprezentativní dvojjazyčná monografie s katalogem díla umělkyně, vycházející ve spolupráci nakladatelství Arbor vitae a Národního památkového ústavu, s laskavou podporou Českoněmeckého fondu budoucnosti.

Životní příběh sochařky Mary Duras (1898–1982) se odehrál na pozadí pohnutých dějinných událostí 20. století, které významně ovlivnily její soukromý i umělecký život. Osobní biografie kosmopolitní umělkyně je spíše námětem na román. Její dílo vznikalo na pomezí česky a německy hovořícího prostředí. Těžiště monografie spočívá v zachycení meziválečného období a zasazení díla Mary Duras do kontextu českých i (středo) evropských dějin umění. Do něj navzdory nesporným uměleckým úspěchům i úzkému sepětí s českými umělci, podobně jako jiní německy hovořící umělci, díky xenofobii české uměnovědy dosud zařazena není, přestože byla jednou z prvních žen, jež studovaly na Akademii výtvarných umění v Praze, vystavovala v Paříži a Londýně, reprezentovala Československo na čtyřech Benátských bienále a jako jediný domácí zástupce se prosadila do Berliner Secession. Vznik dvoujazyčné monografie (česky a německy) zásadně podpořilo objevení a zpřístupnění části pozůstalosti umělkyně, obsahující klíčový archivní a fotografický materiál umožňující zpracování soupisu jejího sochařského díla. Kniha je prvním svazkem edice monograficky mapující dílo a osudy významných německy hovořících českých umělců.